V jyotiš je Ketu, „Dračí ocas” nebo jižní lunární uzel, protipólem Rahu. Zatímco Rahu je neukojitelná hlava toužící po materiálním světě, Ketu je bezhlavé tělo, symbol odpoutání, spirituality a odevzdání.
Archetyp odstřihnutí a tichého svědka
Ketu je karakou (signifikátorem) oddělení: jeho úkolem je „stříhat” a rozpouštět materiální pouta, která duše již nepotřebuje. Protože nemá hlavu, nevnímá svět skrze smysly ani ego, funguje jako tichý svědek, který vidí realitu bez filtrů a předsudků.
Tam, kde Ketu sídlí, vytváří v životě jakési vakuum, prázdno. V domě jeho postavení se člověk často cítí apatický, nezúčastněný nebo touto oblastí přesycený – jako by byly příslušné lekce dokončeny už v minulých životech.
Ketu jako zatmění Slunce
Ketu funguje jako protějšek Rahuova zatmění Měsíce – jako bod symbolického zatmění Slunce, tedy vlastního já a ega. Na rozdíl od Měsíce se Slunce při úplném zatmění nikdy zcela nezakryje, ale odhalí se jeho koróna a na denní obloze se náhle objeví hvězdy. Právě tato koróna symbilozuje Ketu – zahalí sice hlavní, zjevné světlo věcí, ale zároveň umožňuje vidět jemné vnitřní záření. Odtud schopnost Ketu dávat vhled a skryté poznání, které však může stejně tak zmást jako osvítit, protože nám unikne to zjevné a nasměruje pozornost k tomu skrytému.
Stará karma a dovršení cyklu
Zatímco Rahu zahajuje nový karmický cyklus, Ketu ukazuje jeho dovršení – karmu, kterou jsme si už odžili, a schopnosti, jež jsme si přinesli z minulých životů plně rozvinuté. Ketu tak často souvisí spíše s karmickou silou než s karmickým dluhem: ukazuje, v čem jsme již dosáhli mistrovství, byť toto mistrovství může být stejně tak duchovní jako světské či dokonce destruktivní. Ve vztahu ke kundaliní odpovídá Ketu vrcholu hlavy a vyšším čakrám, zejména třetímu oku: aktivuje jemné vnímání, ovšem s rizikem, že bude použito příliš osobně, kriticky nebo ničivě.
Méně známé souvislosti
Ketu bývá přirovnáván k elektrickému jističi: pokud je člověk přetížen ambicemi, stresem nebo materiálním lpěním, Ketu náhle „vypne proud” a způsobí kolaps či vyčerpání, aby zabránil úplnému zhroucení systému a vynutil si odpočinek.
Dům, kde Ketu sídlí, bývá označován jako zóna opuštění: místo, které duše v tomto životě fakticky evakuuje. Člověk k této oblasti cítí ambivalenci, jako by zdroje z ní byly už vytěženy a přesunuty jinam.
Symbolem Ketu je roztrhaná vlajka vlající ve větru, obraz nestability hmotné formy a jejího postupného rozpouštění do éteru.
V partnerských vztazích, pokud Ketu obsadí 7. dům, často vzniká situace „jablek a hrušek” – partneři si připadají naprosto cizí, pocházejí z neslučitelných prostředí a chybí jim společný jazyk nebo nějaké to pojítko.
Ketu je úzce spjat s božstvem Ganéša, odstraňovačem překážek: sloní hlava drtí materiální bariéry, aby uvolnila cestu k duchovnímu blahu. Je-li Ketu dobře postaven, zejména ve Štíru v 8. domě, může z člověka udělat šamana, chirurga nebo léčitele s přístupem k mnohorozměrným znalostem a bez obav z radikálních proměn.
Ketu jako zesilovač planet
Stejně jako Rahu ani Ketu nemá pevnou vlastní povahu a přebírá a zveličuje kvality planet, s nimiž je ve spojení, ať už konjunkcí, aspektem, nebo skrze vládce domu, v němž sídlí. Ketu se svou podstatou blíží ohnivým planetám, zejména Marsu, ale i Slunci a Jupiteru. S Marsem, jemuž je nejpodobnější, může způsobovat horečnaté nemoci či úrazy; solární kvalitu projevuje jako sílu charakteru a vůle, jakmile se člověk naučí s jeho mocí pracovat, a jupiterskou stránku jako schopnost dávat poznání a vést k osvobození.
Vliv Ketu na určitou planetu, se také může projevit jako přemíra kontroly v oblasti, kterou plabeta představuje, než její ztráta: se Sluncem prohlubuje introspekci, s Měsícem zužuje emoční zaměření až k jisté strnulosti, s Marsem posiluje přehnanou obranu a s Venuší může vyústit v narcismus. Zatímco Rahu tedy rozšiřuje nebo nafukuje energii planety, s níž je spojen, Ketu ji naopak stahuje a zužuje až do bodu, kdy se z ní stává izolovaná, těžko sdílená schopnost.
Karmický účinek Ketu
Ve své pozitivní podobě ukazuje Ketu karmický úspěch – to, co jsme si v minulých životech vypracovali a co do tohoto života přinášíme již hotové. Právě proto je Ketu považován za signifikátora osvobození (mokš) a proto jej uctívají jogíni a pandité všech tradic. Ztráty, které Ketu přináší – ve vztazích, majetku či postavení – lze z tohoto pohledu chápat jako odstranění zbytečného zavazadla, které již brání další cestě.
Ve stinné podobě však totéž mistrovství uzavírá člověka do sebe: Ketu typy bývají natolik pohlceny samy sebou, že nevidí ani sebe, ani druhé, a staré, hluboko usazené vzorce z minulosti je mohou udržovat v předsudku nebo strnulosti.
Mahadaša Ketu trvá 7 let a může být obdobím zesílené intuice, jasnovidnosti a citlivosti na sny doprovázeným pocitem odstupu od naplňování materiálních potřeb a tužeb, který je zároveň projevem vnitřního pročišťování.